Historie Chorvatska je pestrá a zároveň bolestná. Od řeckých a římských dob, přes pobřežní městské státy až po moderní snahy o samostatnost a krvavé vystoupení z Jugoslávské federace. Tak či onak má dnešní Chorvatsko milovníkům historie co nabídnout.
Na území dnešního samostatného Chorvatska se nejprve usadili Ilyrové, jeden z ilyrských kmenů se jmenoval Dalmatové a ti dali název dnešnímu pobřeží Chorvatska. Posléze dorazili Keltové a samozřejmě Římané. Po rozdělení impéria připadlo Chorvatsko Západořímské říše a kolem sedmého století dorazily první slovanské kmeny.
Chorvatská knížectví sjednotil v 9. století kníže Trpmir I. a roku 925 přišlo na svět Chorvatské království, jež zažilo léta slávy za vlády krále Petara Kresimira I., stejně jako éru úpadku, až po úplný zánik spojením v personální unii s Maďarskem, která trvala dalších 400 let.
Novodobá historie začíná po Napoleonově pádu, kdy bylo Chorvatsko připojeno k Rakousku-Uhersku (jako autonomní část Uherska). Po první světové válce se Chorvatsko stalo součástí Království SHS (Srbska, Chorvatska a Slovinska) a po druhém světovém válečném konfliktu se Chorvatsko stalo součástí Jugoslávie, jako jedna z jeho socialistických republik.
Náboženské a etnické spory mezi Chorvaty a Srby datující se hodně do minulosti držel hodně pod pokličkou sjednocovací prvek v podobě vládce Jugoslávie Josipa Tita. Za jeho vlády Socialistická federativní republika Jugoslávie prosperovala, rozvíjel se průmysl a i rostla životní úroveň populace. Po Titově smrti se rozhořely národnostní spory a územní nároky a také latentní náboženské šarvátky mezi katolicismem a pravoslavím.
Chorvatsko vyhlásilo nezávislost hned po Slovinsku, a to v červnu 1991. Po následných bojích, kdy tzv. krajinští Srbové podporovaní bývalou Jugoslávskou lidovou armádou obsadili více jak třetinu nově definovaného chorvatského území a vyhlásili Republiku Srbská krajina, se nakonec Chorvatům nezávislost podařilo obhájit a získat plnou suverenitu. Roku 1992 došlo k mezinárodnímu uznání samostatnosti Chorvatska.