Národní hudba Dominikánské Republiky, která přišla na svět v polovině 19.století. O původu merengue koluje dosti nejasností a existuje celá řada variant. Jedna například tvrdí, že jde o kombinací dvou tanečních stylů: afrických a francouzských.
Tanec byl převzat černými otroky a postupně modifikován a přetvářen v živý tanec, jak merengue známe dnes. Jiná verze zastává názor, že tanec má své kořeny v kubánském žánru UPA, který se skládal z více částí a jedna z nich nesla pojmenování právě merengue. Merengue měla na Dominikánskou republiku dorazit skrz Puerto Rico někdy v polovině 19. století.
Zpočátku ji obyvatelstvo, zejména vyšší kruhy vůbec nechtěly přijmout. Byla považována za prostou, příliš obyčejnou a navíc z ní čišela příbuznost s africkou hudbou. Také texty byly pro tehdejší smetánku nepřijatelné. Merengue je veselý tanec, který vyjadřuje radost ze života a spontánnost. Lidé, přestože nemají mnoho finančních prostředků, si zde umějí užívat života, tančí merengue od úsvitu do soumraku a samozřejmě nechybí karibský rum.
Protipólem k merengue je posmutnělá bachata. Mladší generace se vyžívá v regetonu, který představuje kombinaci tradičních latinských tanců a reggae.
Je inspirována různými žánry, ponejvíce bolerem pocházejícím z Kuby, ale také merengue se na bachata trochu podepsala. Texty písní jsou smutné, sentimentální, ostatně hudba i tanec se v původním znění jmenoval amargue, v překladu hořký. Postupem času se ujal výraz bachata a tanec samotný se také měnil, tempo se zrychlovalo a texty se tematicky začaly přiklánět k problematickým společenským jevům jako alkohol, prostituce, násilí.
Bachata je hodně o improvizaci, základní pevné kroky jsou jednoduché na čtyři doby a zbytek je ponechán na invenci tanečníků. Taneční skupina, která proslavila bachatu po světě, je dominikánská skupina Aventura, která je nezpochybnitelnou světovou jedničkou v bachatě.