Ve městě Roubaix na severu Francie se nachází muzeum s netradičním názvem La Piscine – Bazén. K vidění jsou tam obrazy Maneta, Renoira a Gauguina, fotografie i užité umění. V současné době tam probíhá výstava uměleckých děl, jejichž námětem jsou domácí i exotická zvířata.
Vše začalo v roce 1932, kdy byly v Roubaix slavnostně otevřeny městské lázně. Šlo o jedinečnou budovu ve stylu art deco inspirovanou cicterciáckými kláštery.
Vstupní budovou se vcházelo do zahrady, odkud bylo možné vejít do vysoké stavby ve tvaru baziliky. V ní se nacházel padesátimetrový plavecký bazén. Dostatek světla zajišťovaly půlkruhové vějířovité vitráže symbolizující slunce situované k východu a k západu.
Před druhou světovou válkou se tam muži a ženy nesměli koupat společně. Určité provozní dny proto byly vyhrazeny pro dámy, jiné pro pány. Do lázní přicházelo každoročně až pět set tisíc návštěvníků. Budova však postupně chátrala a v roce 1985 musela být uzavřena, protože hrozilo nebezpečí, že se klenba zřítí.
Další chloubou města Roubaix byla sbírka uměleckých předmětů – nábytku, tapiserií, vzácných látek a šperků, které většinou pocházely z darů a dědictví významných občanů. Všechny poklady byly shromážděny v nevyhovující muzejní budově, která musela být v roce 1940 uzavřena. Po válce byly některé sbírky částečně otevřeny znovu, většina však zůstávala ukryta v depozitářích.
Nápad umístit umělecké předměty do zrušených městských lázní vznikl krátce po jejich uzavření v osmdesátých letech. Úkolem přestavět lázně na moderní galerii byl pověřen architekt Jean-Paul Philippon, jeden z tvůrců přestavby někdejšího pařížského vlakového nádraží na expozici moderního umění Musée d´Orsay.
Práce trvaly devět let. 21. října 2001 bylo Uměleckoprůmyslové muzeum La Piscine slavnostně otevřeno.
Prostory někdejších lázní jsou využity velmi důmyslně.
Středem hlavní budovy prochází dekorativní nádrž s vodou odkazující na původní účel stavby. Ve dvou řadách bazén obklopují mramorové a bronzové figurální plastiky. V někdejších dámských kabinách se nachází expozice užitého umění, zejména textilií. Zčásti pocházejí ze sbírek francouzského Národního fondu pro současné umění, zčásti ze soukromých darů. V dalších místnostech lze obdivovat slavnou keramiku z manufaktury v Sèvres včetně reprezentativních polychromovaných kusů. Je tu i keramika podepsaná jmény Picasso, Dufy nebo Sébastien.
Křídla někdejšího bazénu jsou věnována výtvarnému umění. Chronologicky řazená expozice vděčí za svou existenci zápůjčkám pařížského Musée d´Orsay, Rodinova muzea a dalších sbírek.
K jedné z tematických expozic muzea La Piscine patří soubor obrazů a plastik se zvířecími motivy. V moderním umění byly tyto náměty časté už od dob vydání prvních tištěných atlasů zvířat a od vzniku prvních evropských zoologických zahrad. Umělci jako Eugène Delacroix a Antoine-Louis Barye navštěvovali pařížské pavilony, v nichž byly chovány velké kočkovité šelmy, a kreslili si jejich studie.
Cizokrajná zvířata byla podávána s větší či menší mírou stylizace, buď jen jako dekorativní prvky, nebo naturalisticky, s plným zaujetím pro zvířecí zvyky. Příkladem prvního přístupu mohou být plastiky Rodinova spolupracovníka Françoise Pompona, zejména mohutná mramorová socha Bílý medvěd. Námětem pro malíře a sochaře byla i domácí zvířata, zejména psi a kočky. Své psí přátele si nechala britská královna Viktorie portrétovat od britského sochaře Josepha Boehma, autora královnina portrétu na britských mincích.
Její syn král Eduard VII. dával přednost fotografiím. Na každém kroku i při oficiálních návštěvách jej provázel foxteriér Caesar. Král neváhal svého psa představit každé korunované hlavě, s níž se setkal. Foxteriér Caesar proto patřil ve své době k nejčastěji fotografovaným zvířatům. Kočky byly významným námětem pro malíře švýcarského původu Théophila Steinleina, který mimo jiné navrhl podobu plakátu známého kabaretu Chat Noir.