Zámek Chantilly - DOVOLENÁ.eu

Zahrada o rozloze téměř osmi tisíc hektarů. Exotická výzdoba, tisíce uměleckých předmětů a jedna z největších sbírek výtvarného umění ve Francii.

To vše je na zámku Chantilly, který král Jindřich IV. nazval nejkrásnějším příbytkem ve Francii.

Kdysi v jedenáctém století vznikla na obchodní cestě z Paříže na sever do oblasti Picardie kamenná pevnost. Chránilo ji sedm věží, vodní příkop a kolem dokola rozsáhlé močály. V roce 1386 pevnost prodal poslední dědic původních majitelů rodiny de Bouteiller rodině d´Orgemont, která ji koncem čtrnáctého století nechala přestavět na zámek.

Neklidná historie

V patnáctém století zámek Chantilly přešel do vlastnictví rodu Montmorency a brzy nato byl přestavěn a rozšířen. Když sem roku 1543 přijel na návštěvu císař Karel V., byl sídlem tak nadšen, že za něj nabízel výměnou jakoukoli ze svých provincií.
Vše se změnilo ve chvíli, kdy se vlivný člen rodu Jindřich II. de Montmorency zapletl do intrik proti kardinálovi Richelieu. Roku 1632 skončil na popravišti, oficiálně za urážku královského majestátu. Jeho majetek zkonfiskoval Ludvík XIII., který si Chantilly oblíbil a rád tam vyrážel na lov.

V roce 1643 vrátila Ludvíkova manželka Anna Rakouská zámek jedné z posledních sester Jindřicha II. de Montmorency. Jejím manželem byl Jindřich II. de Bourbon-Condé. Ve vlastnictví různých větví rodiny Condé byl zámek Chantilly až do osmnáctého století.

Sláva i smrt

Jedním z nejslavnějších členů rodu byl Ludvík II. de Bourbon-Condé, řečený Velký Condé. Do dějin vstoupil hostinou pro dva tisíce hostí, kterou na zámku Chantilly uspořádal na počest krále Ludvíka XIV. Při této příležitosti nechal připravit proslulý šéfkuchař François Vatel sladkou šlehačku ochucenou vanilkou, které se dodnes říká crème Chantilly.

Pro Vatela měla hostina tragický konec. Ačkoli dlouho a pečlivě připravoval každý detail, nepodařilo se mu zajistit, aby na hostinu včas dorazila zásilka ryb. Zdrcený hrozící ostudou spáchal raději sebevraždu.

Přestavby

Také Ludvíku II. de Bourbon-Condé byl zámek na čas zkonfiskován, tentokrát za odpor proti kardinálu Mazarinovi během občanské války v letech 1648 až 1653. Když ho po čase dostal zpět, přistoupil k úpravám okolí. Dal vybudovat park podle návrhu architekta Andrého Le Nôtra, budoucího tvůrce zahrad ve Versailles. Vodu svedl do velkého kanálu a upravil terasy do současné podoby. Zámek se stal místem setkávání literární společnosti, mezi níž nechyběla jména jako Madame de Sévigné, La Fontaine nebo Molière, který tu provedl svou hru Tartuffe.

Syn Ludvíka II. de Bourbon-Condé dal přestavět hlavní křídlo podle návrhu Julese Hardouina-Mansarta, který se významně podílel na stavbě Versailles. (Dodnes podle něj zůstal termín mansarda.) V zahradě byla vybudována síť kanálů, které odváděly přebytečnou vodu z podmáčené půdy a sloužily k výletním plavbám na lodi. Vznikla tam budova pro pěstování tulipánů a zahrada s labyrintem upravená do podoby obrovské herní plochy společenské hry s kostkami. Zvláštností zahrady byla stylizovaná rustikální zástavba, která inspirovala Marii Antoinettu pro stavbu vesničky (Hameau) ve Versailles.

Doba revoluce

Konec slavných let přišel v revolučním roce 1790. Zámek Chantilly byl francouzskými revolucionáři zabaven. Jeho tehdejší majitel Ludvík Josef emigroval a celý areál včetně mobiliáře a uměleckých předmětů byl prohlášen za národní majetek. O dva roky později jej vyplenily a zničily tehdejší národní gardy. Hlavní křídlo bylo téměř srovnáno se zemí, zahrada zdevastována, olověné sochy roztaveny na kulky a zámek sloužil jeden čas jako vězení. 

Z původních staveb zůstalo nepoškozeno jen jedno z křídel, tzv. Malý zámek, a reprezentativní stavba stájí architekta Jeana Auberta, která za revoluce sloužila k armádním účelům. V dobách největší slávy tu bylo v oddělených stáních umístěno dvě stě čtyřicet koní a na pět set honicích psů.

V roce 1815 se původní majitel Chantilly vrátil z emigrace a provedl několik nezbytných úprav pro ochranu zámku před vodou. Jeho syn upravil část zámecké zahrady, přes níž byla za revoluce vybudována silnice do podoby anglického parku.

Jedinečná galerie

Posledním majitelem z řad šlechtického rodu de Bourbon-Condé byl Ludvík VI. Jindřich, s jehož smrtí zámek Chantilly přešel do rukou vévodu d´Aumale. Ten musel v revolučním roce 1848 na dvaadvacet let opustit Francii.

Během exilu shromáždil velké množství obrazů, soch, porcelánu a dalších uměleckých předmětů. Patřila mezi ně i Raffaelova Madona loretánská, díla Fra Angelica, Piera di Cosima, Botticelliho, Poussina, Watteaua a Ingrese včetně jeho slavného autoportrétu. Sbírka vévody d´Aumale byla ve své době největší po sbírce pařížského Louvru.

V letech 1876 až 1882 nechal d´Aumale znovu postavit chybějící křídlo zámku podle návrhu architekta Honoré Daumeta, spoluautora basiliky Sacré-Cœur na Montmartru v Paříži. Krátce po dokončení v roce 1886 vévoda d´Aumale odkázal všechny své sbírky spolu s celým zámkem a zahradami Francouzskému institutu (Institut de France), organizaci pro rozvoj kultury a vzdělanosti zastřešující pět francouzských vědeckých a uměleckých akademií. Podle jeho závěti měl ze Chanilly vzniknout ojedinělý památník francouzského umění a vzdělanosti, který měl být zachován pro budoucí generace. Francouzský institut vlastní a spravuje zámek Chantilly dodnes.

Opičí salon

V Malém zámku v původním starém křídle se kromě reprezentativních pokojů zachoval i salon s dekoracemi  inspirovanými čínskou malbou. Dal je v roce 1737 zhotovit Ludvík-Jindřich de Bourbon, velký příznivec této módní vlny exotického umění. V té době ji ve Francii představoval Christophe Huet. S pomocí několika čínských malířů salon vyzdobil stylizovanými postavami opic, které znázorňují služebnictvo. Šest hlavních ploch zaujímají alegorie války, lovu, malířství, sochařství, geometrie a chemie. Kromě Chantilly se podobná výzdoba zachovala jen na dvou dalších místech ve Francii.  

Všudypřítomná vlhkost poničila výzdobu salonu stejně jako četné praskliny. Musel být odborně opraven tak, aby barvy i zlatá výzdoba odpovídaly originálu z osmnáctého století. Práce  skončily nedávno, náklady se vyšplhaly na 528 tisíc eur. Polovinu zaplatila francouzská Nadace pro rozvoj oblasti Chantilly, polovinu World Monument Fund, soukromá nevládní nezisková organizace, která přispívá na opravy kulturních památek po celém světě. Zámek včetně nově otevřeného Opičího salonu je opět přístupný veřejnosti po celý rok, každý den kromě úterý.