Galerie Uffizi - DOVOLENÁ.eu

Nejstarší muzeum v Evropě. Největší renezanční pinakotéka obsahující díla Boticelliho, Tiziana, Leonarda da Vinci, Tintoretta a dalších. Architektonický skvost dokonale zasazený do kontextu města.

Palác Uffizi měl původně sloužit jako sídlo třinácti úřadů, které byly pověřeny správou Florentské republiky. Rozhodl o tom v roce 1561 Cosimo I. Medicejský, který chtěl mít úředníky poblíž svého sídla, aby je mohl lépe kontrolovat. Z italského uffizi, což znamená kancelář, vznikl pak název celého paláce. Stavbou byl pověřen Giorgio Vasari a podle jeho plánů ji pak dokončovali další architekti Alfonso Parigi a Bernardo Buonotalenti.

Vznikl elegantní architektonický celek s dórskými sloupy, který obklopuje malé náměstíčko a druhou stranou je arkádami obrácen k řece Arno. Následník Cosima I. Francesco Medici v roce 1581 proměnil část paláce v galerii a stvořil tak první umělecké muzeum v Evropě. O tři roky později dostalo muzeum centrální místnost s osmiúhelníkovým půdorysem nazvanou Tribuna, ve které byla vystavena nejcennější díla medicejských sbírek. V dalších letech byly pro účely galerie postupně přeměňovány další sály paláce.

Vytváření sbírek

V sedmnáctém století se sbírky galerie Uffizi začaly rozšiřovat o etruské bronzy a vázy. V roce 1631 přibyla díla Tizianova a Leopoldo Medicejský, který se stal v roce 1667 kardinálem, stál u zrodu slavné sbírky miniatur. Zároveň byl jedním z nejnadšenějších sběratelů uměleckých děl, která pak končila v Uffizi. Více než třetina exponátů v této galerii pochází právě z jeho sbírek. Jde především o již zmíněné miniatury, ale také o autoportréty malířů a kresby, které se staly základem Kabinetu kreseb a rytin.

Další příslušník rodu Cosimo III. obohatil galerii o sbírku antických soch a díla vlámských mistrů. Gian Gastone nechal v osmnáctém století provést řadu stavebních úprav paláce, přistavět přístupové schodiště a postavit Sál medailí, pro sbírku třiceti tisíc medailí.

Poslední potomek Medicejských Anna Maria Ludovica, falcká kurfiřtka, kterou rod Medicejských vymřel, zajistila ve smlouvě Patto di famiglia uzavřené s lotrinskými, aby všechny umělecké sbírky Uffizi zůstaly i v budoucnu majetkem státu, aby sloužily veřejnosti a nebyly přemístěny mimo území Florencie.

Tyto podmínky byly splněny, ale například slavná manufaktura na výrobu gobelínů byla uzavřena a snížil se i počet zaměstnanců muzea. Od roku 1765 je galerie Uffizi zpřístupněna veřejnosti. Protože sbírky narůstaly do velkých rozměrů, některé exponáty byly přemístěny do jiných muzeí ve Florencii, například řada soch do muzea Bargello, které bylo založeno roku 1864, či do muzea San Marco (1896). Za druhé světové války Němci z Uffizi ukradli a odvezli na tři stovky obrazů. Větší část sbírek se už ale před tím podařilo odvézt a ukrýt.

Současnost

Galerie Uffizi je dnes turistickou atrakcí Florencie. Patří mezi nejslavnější muzea světa spolu s francouzským Louvrem, petrohradskou Ermitáží, madridským Pradem či amsterdamským Rijksmuseem. Jejími nejcennějšími skvosty jsou díla renezančních umělců – Botticelliho, Leonarda da Vinci, ale také vlámských a německých umělců té doby Dürera, Memlinga, van der Weydena a dalších. Díla florentské školy šestnáctého století, například Raffaela či Michelangela, je tu možno srovnávat s uměleckými díly benátské školy - Belliniho, Lotta, Tiziana, Tintoretta a dalších.

Za nejproslulejší dílo v galerii Uffizi je považován  Botticelliho obraz Primavera, který vznikl kolem roku 1482 za zlatého věku Lorenza Velkolepého. Původně zdobil vilu rodiny Medici v Castellu nedaleko Florencie. Obraz, který připomíná sen, byl pravděpodobně inspirován klasickými básněmi Ovidia a Lucretia a také verši Botticelliho přítele Angela Poliziana. Okřídlené mytické stvoření v horním rohu vpravo představuje vánek Zephyrus, který pronásleduje nymfu Chloris, aby si ji vzal a poté ji obdařil schopností dávat život květinám.

To znázorňuje květina, která jí vypadavá z úst. Po sňatku se Zephyrem se proměnila v bohyni jara Flóru, která stojí vedle ní oděná květy. Obrazu vévodí Venuše, nad ní se vznáší bůžek lásky, a vlevo se oddávají tanci tři Grácie zahalené pouze do závojů. Poslední postava vlevo představuje Merkura, posla bohů.

K vrcholům benátského umění v galerii Uffizi patří zcela určitě i Léda s labutí Jacopa Tintoretta, jednoho z představitelů benátské školy šestnáctého století. V Uffizi je i druhá varianta tohoto obraz vytvořená o deset let dříve. Tintoretto se v tomto případě nechal inspirovat bájí o krásně Lédě, manželce krále Tyndarea, kterou svedl sám Zeus přeměněný v labuť. Z jejich spojení se narodili Dioskúrové a Helena.

Lédu zobrazil umělec nahou, ozdobenou jen perlovým náhrdelníkem a zlatým náramkem. Kromě Dia v podobě labutě je v místnosti i řada dalších zvířat - malý psík, který skáče a štěká, kočka sledující klec s kachnou a v další kleci je papoušek.