Murano - DOVOLENÁ.eu

Na ostrově Murano v laguně u Benátek se dodnes vyrábí nejslavnější sklo na světě. Lustry z Murana byly například instalovány ve slavné mešitě Hassana II. v marocké Casablance.  Některé jsou až dvanáct metrů vysoké. Moderní dekorativní instalace z Murana osvětlují hotely Four Seasons v Miami, v San Franciscu i v dalších částech světa.

Lustry z Murana jsou v královských palácích i v moderních budovách. Navzdory historickým technikám a tradičním výrobním postupům, které se v Muranu při výrobě skla dodnes používají, je firma vysoce zisková. Roční obrat představuje 12 milionů eur, z zhruba tři čtvrtiny jsou z vývozu.

Firma má tradici dlouhou více než sedm století. Původně vznikly sklářské dílny v Benátkách. Ze strachu, aby od sklářských pecí nevznikl požár a nezničil město, které v té době mělo mnoho dřevěných budov, nařídili benátští představitelé, aby se sklárny přestěhovaly na blízký ostrov Murano. To bylo v roce 1291. Ze sklářů se zakrátko stali nejvýznamnější obyvatelé města Murano i stejnojmenného ostrova. Měli privilegium nosit meč, nepodléhali Benátské republice, ale jejich dcery byly vítanými nevěstami v nejvýznamnějších benátských rodinách. Umění a znalosti muranských sklářů byly pro Benátskou republiku tak důležité, že ji nesměli opustit. Pokud to udělali, pak nelegálně a uprchlíky zůstali. Někteří založili sklárny až v Anglii a Nizozemsku.

PALETA DRUHŮ

Na Muranu se vyrábí sklo nejrůznějších druhů. Křišťálové, smaltované (smalto), sklo se zlatými nitkami (aventurine), mnohobarevné sklo (millefiori), mléčné (lattimo), ryté sklo, skleněné imitace drahokamů a mnoho dalších druhů. K výrobě skla akvamarínové barvy se používá měď, pro rubínově rudé sklo se přidává zlato. Specifickým druhem muranského skla je sommerso, sklo, v němž jsou nejméně dvě různé vrstvy barev. Předmět se namáčí postupně v různě barevném roztaveném sklu. Horní vrstva bývá bezbarvá. Sommerso je poměrně nový, ale velmi žádaný druh skla. Vznikl koncem třicátých let minulého století a velmi módní byl v padesátých letech. Byla to oblíbená technika zejména pro výrobu váz a soch.

Jak už bylo řečeno, problém muranského skla zatím není v odbytu. Firma Barovier & Tosso je vysoce zisková, ale čelí stále silnější konkurenci čínského skla. Výrobky jakéhokoli druhu se dají snadno napodobit. Samozřejmě i sklo. Napodobeniny jsou mnohonásobně levnější a přitom od originálů je rozezná jen odborník. I v Itálii se dnes běžně prodává spíše levné čínské sklo než drahé výrobky z Murana.
Je to už jen stín slávy a firmy, jaká byla v minulosti. Navíc nejsou pokračovatelé. Ani dělníci, ani majitelé. Pan Jacopo jako majitel je zřejmě poslední, kdo se chce výrobou skla zabývat. Jeho dvě sestry a syn se sklářství nevěnují. Co může následovat? Možná prodej jiné firmě. Nebo se historie nejslavnějšího skla v dějinách uzavře.

STRUČNÁ HISTORIE SKLA

Prvním předchůdcem skla byla sklovité glazury, které pokrývaly keramické šperky a nádoby. Objevují se zhruba v pátém až čtvrtém tisíciletí př. n. l.
Prvenství ve výrobě skla se připisovalo starověkému Egyptu, nyní spíše východnímu Středomoří. Nálezy skleněných korálků v Sýrii se datují do pátého tisíciletí př. n. l., v Egyptě kolem poloviny čtvrtého tisíciletí př. n. l.
Nejstarší známé fragmenty skleněných dutých nádob jsou z Mezopotámie z konce šestnáctého století př. n. l. Sklo syrského původu se postupně šířilo na přelomu letopočtu v Římské říši, kam se sklo nejen dováželo, ale kde zahraniční zejména skláři zakládali četné sklárny.
Koncem prvního tisíciletí n. l. se sklářská výroba odlišuje. Zatímco antickou technologií se vyrábělo sklo sodné, nově se objevuje sklo draselné, při jehož výrobě se používalo jako tavidla draslo z popele lesních porostů. Vzniká takzvané lesní sklo, draselné sklo zelenavé barvy, které je typické zejména pro lesní hutě – stěhovavé sklárny, které se v oblastech s hustými lesy stěhovaly za dřevem. V Itálii a Středomoří  nadále převažuje sklo sodné.