Posvátná jeskyně - DOVOLENÁ.eu

Před časem objevili italští archeologové pod Palatinem, jedním ze sedmi římských vrcholů, podivuhodně vyzdobenou jeskyni. Je tím konečně dokázána pravdivost legendy o založení Říma? Co se vlastně skrývá v jeho podzemí?

Podle známé legendy byli zakladateli Říma dva bratři Romulus a Remus. Jejich matku, ženu jménem Rhea Silvia, donutil král Amulius stát se vestálkou - kněžkou, která musela složit slib čistoty, aby nemohla přivést na svět potomky a ohrozit tak Amuliovu moc. Rhea Silvia však byla znásilněna bohem Martem a porodila dva chlapce Romula a Rema.

Král neváhal a novorozence nechal hodit do Tibery. Díky přízni boha Tiberina však oba přežili. Ujala se jich vlčice, která žila v jeskyni Lupercum pod vrcholem Palatinem a svým mlékem je zachránila od smrti hladem. U fíkového stromu poblíž jeskyně pak oba chlapce objevil pastýř Faustulus, který chlapce přijal za vlastní a vychoval. Romulus později Rema zabil a stal se prvním králem města, které pojmenoval podle sebe Roma - Řím.

Úcta a tradice

Lupercum, místo údajného úkrytu uctívané římské vlčice, hrálo v římské mytologii i ve společenském životě důležitou úlohu. Právě tam začínaly vždy třináctého února svátky plodnosti a očisty Lupercalia. Kněží zvaní luperkové odění do kozích kůží odtud vyráželi na průvod městem, během něhož rituálně tloukli biči zhotovenými z kůže zabitých zvířat mladé muže a ženy. Věřilo se, že jejich údery chrání před neplodností a dětskými nemocemi.
Navzdory prokazované úctě jeskyně Lupercum chátrala. Teprve za vlády císaře Augusta v prvním století před naším letopočtem byla opravena a zřejmě i vyzdobena mozaikami. Důvod byl prostý – posílit státní kult a dokázat Augustovu spřízněnost s prvním římským králem.

Náhodný objev

Ačkoli jeskyně Lupercum byla údajně objevena už v šestnáctém století, bezpečně se o její existenci ví teprve od loňského roku. Byla nalezena náhodou, při detailním průzkumu zbytků aristokratického paláce na Palatinu, který by mohl být místem, kde se Augustus narodil. Měl to být dvoupatrový dům, v jehož středu bylo podle římského zvyku atrium. Stěny byly zřejmě vyzdobeny freskami a podlahy mozaikami.
Když archeologové spustili do podzemí paláce kameru, narazili v hloubce šestnácti metrů na jeskyni s klenbou zdobenou mozaikami s geometrickými a rostlinnými motivy.

Uprostřed se nacházel bílý orel na modrém pozadí. Tato výzdoba se shoduje s popisem uvedeným v Augustově životopisném díle Res gestae. Císař dal údajně jeskyni opravit a opatřit výzdobou, jejíž součástí byly i sochy členů císařské rodiny. Snímky kamery skutečně potvrdily v jeskyni existenci výklenků vhodných pro umístění soch. Dnes je většina někdejší jeskyně a později svatyně zavalena. Podle laserovým měření měla kdysi výšku osm metrů a její průměr činil 7,3 metru.

Svatyně, nebo jídelna?

Lze-li věřit římským autorům z prvního století Vergiliovi a Liviovi, jeskyně Lupercum se měla nacházet na úpatí Palatina pravděpodobně na jihozápadní straně. Historik Dionýsios z Halikarnassu klade Lupercum do blízkosti cesty k Cirku Maximu a uvádí, že z jeskyně pramení voda. Dionýsiově umístění by poloha jeskyně mohla odpovídat.

Zdaleka ne všichni odborníci s těmito závěry souhlasí. Podle nich mohlo jít o triclinium neboli jídelnu pro stolování vleže, která byla součástí prvního paláce císaře Nerona. Paláci se říkalo domus transitoria (provizorní příbytek) a při pozdější přestavbě mohly být některé místnosti překlenuty novými a ocitnout se tak v podzemí. Je rovněž možné, že jeskyně má souvislost s chrámem boha Apollona. Konečně ze svědectví historika Velleia Patercula se lze dozvědět, že v roce 154 př. n. l. bylo poblíž Luperca postaveno divadlo. Údajná jeskyně mohla být i jinou, zatím neznámou stavbou. Palatinum je nejstarší osídlenou části Říma a zbytky staveb se tam vzájemně překrývají. Na definitivní rozřešení záhady římské jeskyně bude nutné si ještě počkat. Prvním krokem by mělo být zpřístupnění těchto prostor.