Kubánské rytmy jsou stejně slavné jako Kuba samotná. Nic není Kubáncům přirozenější (snad krom šmelení s konvertibilními pesy) jako tanec. Již malé děti se učí tančit na ulici na hudbu, která se line z každého druhého permanentně otevřeného domu. Kuba žije stále jak svou klasickou hudbou – boleros, guarachas, habaneras, guajiras či habaneras, tak samozřejmě salsou a jazzem. Snad neexistuje nikdo, kdo by z tohoto desetimilionového národa neznal salsu. Kubánská salsa je fenomén, svobodomyslný tanec v nesvobodné zemi. Pro kubánskou salsu jsou typické spletité pohyby rukou a nesmírná spontánnost, jakou Kubánci doslova srší. Vlastně se dá říci, že až pozdě večer potkáte v zapadlém, neturistickém baru Kubánce tančící salsu, teprve pak poznáte naplno a v čiré podobě jací jsou.
Pro turisty se tančí v klubech a předražených kabaretech. Počítejte s tím, že čím více zaplatíte za vstup, tím méně autentické Kuby dostanete do uší i žil. Přesto se ale něco málo zmiňme, co je na Kubě k dispozici.
Diskotéky naleznete především v turistických letoviscích, protože pro Kubánce je tou největší diskotékou ulice, kam se linou tóny z domů a děti i lidé všeho věku tančí, či se jenom vlní a nebo třeba jen posilněni pár rumy vrávorají za parného slunce. Největší diskotéka v Havaně se jmenuje Habana Café v hotelu Meliá Cohiba, ale nečekejte žádné zázraky. Jde spíše opět o turistické místo.
Kabarety jsou pozůstatkem někdejších četných kubánských kasin a jsou to vlastně podniky plné hezkých, chudých a polonahých, domorodých lolitek a postarších, přestárlých a solventních pánů s obvykle jiným pasem než kubánským. Není to asi úplně v intencích bratrské socialistické „vzájemné kulturní výpomoci“ mezi „spřízněnými národy“, ale takhle vypadá komunismus na Kubě také.
Je legendární dnes zapomenutá tančírna v bůhvíjaké havanské čtvrti, kam kdysi chodili jak amatéři, tak profesionálové a hráli tu nejobyčejnější hudbu Kuby té doby. Američan Ry Cooder přišel v devadesátých letech s projektem toto vše oživit. Vydal se na Kubu dohledat právě zpěváky, kteří v tomto klubu působili. Je nasnadě, že našel už bělovlasé dámy a postarší pány, ale to jen přidalo na šarmantnosti výsledku a vznikl neopakovatelný film a soundtrack – Buena Vista Social Club.
Slavná oslava života, bez ohledu na politickou orientaci, hold čisté, autentické hudbě a návrat zlatého věku kubánské vitality. O Buena Vista Social Clubu se dá říci jediné, je to syrová krása a stoprocentní Cuba, určitě si tento film nenechte ujít.