Maroko je od března 1962 konstituční monarchií se silnou rolí hlavy státu, který se těší vysokému stupni obliby mezi všemi vrstvami obyvatelstva. Současný král Mohammed VI. je od získání nezávislosti v pořadí třetím monarchou Marockého království.
Poté co země dosáhla formálního prohlášení nezávislosti v roce 1956 a Francouzi se stáhli, stal se králem Mohammed V. Zdědil poměrně sjednocenou zemi s rozvinutým průmyslovým sektorem a dobrou infrastrukturou. Francouzská nadvláda po sobě zanechala i vyškolený personál v úředních sférách, nicméně nový vládce si musel vybudovat stranickou základnu a zvolit vlastní styl, což se mu podařilo na jedničku. Mohammed V. se okamžitě stal živoucím symbolem nezávislosti země a vůdcem muslimské víry.
Po smrti Mohammeda V. v roce 1961 byl dosazen na trůn jeho syn, král Hassan II., který žezlo nepustil z ruky po další čtyři dekády. Vládl autoritativní rukou, jakkoliv se svou vládu snažil prezentovat na veřejnosti jako parlamentní. Stál v čele země v období dramatických změn a zvratů. Velké části země chyběla odpovídající, moderní infrastruktura, zemi zasáhl v 70. a 80. letech baby boom a počet obyvatel vzrostl z 8 milionů na současných 30 milionů, a v neposlední řadě docházelo k šarvátkám ohledně Západní Sahary. Hassan si s problémy poradil velmi obstojně a získal si širokou podporu a oblibu u veřejnosti.
Král Mohamed VI. z dynastie Alavitů nastoupil na trůn v roce 1999. Jako jeho otec i děda je Mohamed VI. světskou i náboženskou autoritou, je králem a souběžně i knížetem věřících (Amír al-Muminín) se statutem nedotknutelnosti. Disponuje obšírnými pravomocemi, je nositelem výkonné moci v zemi, vyhlašuje výjimečný stav, válku, referendum, schvaluje složení parlamentu, jmenuje premiéra, rozhoduje o ekonomice, politice a obraně.
Mohammed si získal podporu zejména mezi mladými Maročany. Za deset let vlády zaznamenal překvapivé úspěchy, ale stále zůstávají nevyřešené problémy jako chudoba, populační boom či radikální islám.