Portugalsko má samo o sobě bohatou historii a krom toho je to země, která ovlivnila dějiny celého světa díky svým průkopníkům mořeplavcům. Na území dnešního Portugalska se kolem roku 1000 před Kristem usadili výbojní Féničané, následovaní Kelty, Římany. V roce 1143 získalo Portugalsko nezávislost a vyrazilo na cestu stát se jednou z nejrozsáhlejších a nejmocnějších koloniálních říší. Největší osobností této epochy byl dozajista slavný Jindřich Mořeplavec.
V dobách největší slávy měla země državy v Africe, Asii i Americe. Dnešní suverénní státy jako Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš, Východní Timor, Princův ostrov, Kapverdy, Goa v sobě dodnes více či méně nesou rezonance portugalského panství. Portugalsku se kolonie v drtivé většině nepodařilo udržet. Jako poslední padl Východní Timor, v roce 1975. Nepočítaje poklidné předání Macaa Číně v roce 1999. Právě snahy o udržení kolonií stály za pádem Salazarova režimu ve 20. století.
Portugalská republika byla vyhlášena roku 1910, o necelé tři dekády na to - v roce 1932 - se moci chopil autoritativní ministr financí Antonio de Oliviera Salazar, který se postavil do čela státu. Právě za jeho panování proběhla velká část dekolonizačního procesu. Země byla destabilizován a vyčerpaná snahou udržet si děj se co děj své kolonie. V první světové válce stálo Portugalsko po boku Dohody.
Odměnou mu byl zisk části bývalé německé Východní Afriky (dnešní Tanzanie), která byla připojena k již portugalskému Mozambiku. Ve druhém světovém válečném konfliktu zůstalo Portugalsko neutrální. Po válce odmítlo následovat Brity či Francouze a udělit koloniím nezávislost, což vyústilo v četná povstání.
Salazarova nacionalisticko-katolická diktatura (sporně označovaná jako fašistická), nepochybně však silně autoritářský režim, trvala dlouho až do roku 1974, kdy proběhala Karafiátová revoluce. 25. dubna vypukl převrat, lidé vyrazili do ulic a všude pokládali karafiáty (zejména na zbraně vojáků). Masové manifestace donutily rezignovat vládu, byla sestavena nová ústava a vypsány demokratické volby.
Po roce 1974 se Portugalsko zařadilo ke svobodným a demokratickým režimům a začalo se integrovat do západní Evropy. Postupně byla koloniím udělena nezávislost, ačkoli většina zemí se s ní jen těžko vyrovnávala. Mosambik a Angolu zachvátila občanská válka, Macao bylo předáno Číně a Východní Timor atakovala Indonésie. Samotné Portugalsko vstoupilo v roce 1986 do struktur EU, i když se dodnes řadí k nejchudším unijním zemím.