Zatímco Rakousko-Uhersko byl mnohonárodnostní stát, dnešní samostatné a podstatně menší Rakousko je národnostně poměrně homogenní. Devadesát procent tvoří Rakušané a zbylou desetinu cizinci, mezi nimiž mají majoritní podíl imigranti z Balkánu a Turecka. Asi 400 000 Rakušanů žije v zahraničí (z toho cca 180 000 v Německu). Rozložení osmi milionového národa je velmi nerovnoměrné. 1/5 populace žije ve Vídni, na venkovské osídlení tak připadá méně než 1/3 obyvatel.
Většina obyvatel Rakouska se hlásí k římskokatolickému vyznání, významně jsou zastoupeni i ateisté a luteráni. Muslimů zde figuruje kolem 2 % a židů zanedbatelné 0,1 %, třebaže před druhou světovou válkou měla Vídeň významnou židovskou obec. Co však také čekat v zemi, kde se narodil Adolf Hitler.
Úředním jazykem je v Rakousku němčina, která se dále štěpí do dalších poměrně náročně srozumitelných nářečí a dialektů: tyrolské, kraňské, dolnoalemanské, dolnobavorské nebo vorarlberské nářečí. V podstatě není definována žádná „rakouština“ či „rakouská spisovná němčina“. A tak i když se zde formálně hovoří německy, jazyk vykazuje různé odchylky od německé či švýcarské němčiny. Základní rozdělení nářečí a dialektů je zhruba do dvou táborů: tzv. Alamanni, což zahrnuje oblast Vorarlbersko a Tyroly a tzv. Bavory, zahrnující zbytek území. Kapitolou samou pro sebe je pak vídeňský dialekt.
Obyvatelé alpské republiky z velké většiny hovoří anglicky, ale pár základních slovíček v němčině se může vždy hodit:
Dobrý den Guten Tag
Na shledanou Auf Wiedersehen
Promiňte Verzeihung / Enschuldigen Sie bitte