Parthenón - Řecko

Parthenónské vlysy – proč se o ně vede tichá „válka“?

O tzv. Parthenónské vlysy, jejichž cena je jen stěží vyčíslitelná, vedou vlády Řecka a Anglie tichou válku už 30 let. Právě kvůli tomuto sporu o pozůstatek antických dějin si oba národy často nemohou přijít na jméno, kvůli navrácení vzácných předmětů do jejich vlasti dokonce v řeckých Aténách otevřeli nové ultramoderní muzeum, v němž by mohly být vystaveny. Při slavnostním ceremoniálu nezapomněl řecký prezident zmínit skutečnost, že Anglie se do této chvíle pouze vykrucovala z vrácení vzácných vlysů do Řecka, a jako hlavní důvod uváděla, že Athény doposud neměly výstavní prostory, které by artefaktů byly hodny. Ani po otevření hypermoderního athénského muzea Akropole se však Anglie k navrácení památek nemá. Čím jsou tedy právě Parthenónské vlysy tak zajímavé?

Ukradnuté, nebo s povolením odvezené?

Právě Parthenón byl hlavním chrámem bohyně Athény, jejíž přízvisko bylo „panenská“ – Parthenos. Jeho trosky jsou hlavním athénským lákadlem, mnohé vzácné vlysy však leží v Britském muzeu v Anglii. Chybějící částečky jsou nazývány též Elginovy mramory podle Brita, který je převezl mimo území Řecka. Britské muzeum je následně odkoupilo, a i proto se k jejich navrácení nemá – argumentuje tím, že za ně řádně zaplatilo.

Lord Thomas Bruce Elgin byl anglickým velvyslancem v Cařihradě a roku 1800 dostal od sultána (Řecko ještě nebylo svobodné) oficiální povolení, aby část vlysů z Parthenónu dle svého uvážení odvezl. Ten tak učinil, a vysloužil si četnou kritiku i z řad samotných Angličanů, např. od světoznámého básníka a Anglií milovaného prostopášníka lorda Byrona. Řekové dodnes tento „obchod“ považují za barbarský čin a prostý zločin.

Námět dnes není zcela jistý...

Parthenónské vlysy stávaly ve výšce 12 metrů kolem vnější budovy. Uvnitř chrámu se tyčila obrovitá sochy Athény, kterou ze zlata a slonoviny vysochal Feidiás. Vlys, dlouhý přes 152 metrů, byl unikátní i svým námětem. Narozdíl od ostatních vyobrazení vevnitř i vně chrámu totiž neodkazoval na mythologii, ale zřejmě na veřejný průvod konaný u příležitosti nejvýznamnějšího athénského svátku. Dnes se však pod vlivem nového zkoumání ukazuje, že nejslavnější vlys nemusí zobrazovat jen prostý lid při slavnosti, ale že též poukazovat na válečné hrdiny, kteří padli při bitvě u Marathonu v roce 490 př. Kristem.