Aragónie - DOVOLENÁ.eu

Travnaté stepi obklopené na severu pyrenejskými vrcholy, hluboká údolí a neobvyklé stavby spojující arabské a evropské vlivy. To vše je Aragonie, autonomní oblast na severovýchodě Španělska.
Kdysi dávno se na území dnešní Aragonie nacházelo obrovské slané jezero. Když jeho vody zmizely v moři a řeky odplavily usazenou sůl, začalo se v oblasti dařit ovocným stromům. Lidé tam začali pěstovat mandle, olivy, datle, fíky a také víno. Prosperita závisela na málo početných zdrojích vody, které určovaly, které oblasti budou osídleny a které zůstanou pusté. Kvůli geografickým podmínkám a špatné přístupnosti byla Aragonie na rozdíl od sousedního Katalánska ušetřena mnoha střetů a vpádů cizích dobyvatelů.

Aragonská krajina patří dodnes k nejméně osídleným částem Španělska. Pásma hor přecházejí do suchých stepí, které přerušují ostrá údolí a soutěsky plné zeleně. Hlavní vodním tokem je řeka Ebro, která protéká napříč Aragonií a vlévá se do Středozemního moře.

NĚCO Z HISTORIE

Pyrenejský poloostrov obývaly od nepaměti různé kmeny, o jejichž původu se dodnes mnoho neví. V jedenáctém století před naším letopočtem sem začali pronikat Foiničané a v sedmém století Řekové, kteří zakládali osady na východním pobřeží. Na konci pátého století se na území dnešního Španělska usadili Kartaginci. Za vlády Hamilkara Barcy se Kartaginci pokusili vytvořit ze Španělska nové centrum nadvlády nad oblastí Středozemního moře a pokořit římské impérium. Během punských válek ve třetím století př. n. l. však Kartaginci postupně ztratili Sicílii a Korsiku. Římané začali naopak zvyšovat svůj vliv na pyrenejském poloostrově, kde záhy vytvořili provincii Hispania. Římskou nadvládu vystřídala ve čtvrtém století krátká doba vlády romanizovaných germánských Vizigótů, kteří dali zemi jasné zákony a silné krále.

ARABSKÝ VLIV

Počátkem osmého století začali do Španělska ze severní Afriky pronikat muslimští dobyvatelé. Situace v Aragonii se nelišila od jiných porobených území. Muslimové nenutili obyvatele násilím, aby přijali islám. Pokud to neučinili, podléhali zvláštní dani, kterou museli platit vedle dalších daňových povinností. Dobyvatelům se tento způsob nadvlády vyplácel a křesťanská církev tak mohla dál bez omezení fungovat a někdy i spolupracovat s muslimy. Běžná byla i smíšená manželství. Více byli tolerováni Židé, kteří získali příležitosti prosadit se v oblasti správy a financí.
Arabskou nadvládu ukončily vnitřní spory i cílená snaha křesťanských panovníků dobýt celý poloostrov zpět. Centrem reconquisty se stala Kastilie a také Aragonie. V roce 1118 bylo dobyto významné arabské středisko Zaragoza v Aragonii a vyhlášeno samostatné Aragonské království. Svou nezávislost si uchovalo do roku 1469, kdy byl sňatkem Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské položen základ jednotného španělského státu.

UNIKÁTNÍ SLOH

Muslimští obyvatelé nemuseli ani po opětovném dobytí Aragonie křesťanskými panovníky opustit své domovy. Začalo se jim říkat mudejarové (mutaachchir znamená arabský poddaný) a jejich zásluhou vznikl v oblasti unikátní stavební styl, který nemá v Evropě obdoby. Pozdně gotické stavby byly doplněny o arabizující prvky s vlivy italské renezance. Vystopovat lze i vliv židovské kultury.

Stavělo se z tradičních cihel. Západní architektura, především gotický sloh byl mudejarskými staviteli opětovně interpretován v duchu islámských tradic, zejména množstvím ornamentů, geometrických vzorů a použitím glazované keramiky. Fasády jsou v duchu islámu zdobeny pouze nefigurálními náměty, stropy v interiérech budov pokrývají náměty z každodenního života. Naivním způsobem tu jsou ztvárněni holubi, slepice nebo postavy zedníků a mlynářů.

Protože často šlo o vysoké stavby církevní i světské, dostala řada aragonských měst, především Teruel a Zaragoza, během tří století nové dominanty. Mudejarská architektura byla později ve Španělsku napodobována historizujícími slohy.

V roce 1986 byly na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO zapsány čtyři chrámy v městě Teruel: katedrála Santa Maria de Mediavilla, kostel San Pedro, kostel San Martín a kostel El Salvador. Od roku 2001 se na Seznamu UNESCO nachází také šestice staveb v Zaragoze a okolí.    (tom)

ARAGONIE

Španělsky Aragón, oficiálně Aragonské autonomní společenství. Jedno ze sedmnácti autonomních společenství a historické území na severu Španělska. Skládá se ze tří provincií Zaragoza, Huesca a Teruel, které nesou jména tří nejdůležitějších měst. Centrem společenství je město Zaragoza.

Rozloha: 47 719 km2
Počet obyvatel: 1,25 milionu
Úřední jazyk: španělština (dalšími používanými jazyky je aragonština a katalánština)
Významné osobnosti: malíř Francisco de Goya, sochař a malíř Pablo Gargallo, režisér Luis Buñuel