Lidé a kultura - Španělsko

Obecná fakta

Populace Španělského království čítá 40 milionů obyvatel. Obyvatelé se sice označují jako Španělé, ale část z nich se cítí být více Katalánci nebo Basky či Galicijci. Hovoří se zde mnoha jazyky, ačkoliv španělština (kastilšina) je nejužívanějším. Oficiální status má také katalánština (východ Španělska), baskičtina a galicijština. Drtivá většina Španělů se hlásí k římskokatolické církvi, podíl ostatních náboženství je velmi nízký. Španělský národ patří mezi nejvíce věřící na světě. Španělsko se vyznačuje vysokým stupněm urbanizace. Moderním trendem je poměrně vysoká mobilita obyvatel.  

Naoko kosmopolitní

Španělsko a Španělé se snaží prezentovat jako národ světoběžnický, znalý a přátelský. Ovšem dějepis mluví jinak. Je plná násilí, nechutných inkvizičních praktik a barbarství. Je pochopitelně zavádějící nějaký národ hodnotit na základě strohých historických faktů, nicméně Španělé se v mnohém dodnes nepoučili, stále se zde praktikuje corrida (býčí zápasy) a stále jsou na tomto národu patrné stopy povýšenosti, v jistém slova smyslu nadutosti a ignorace (zejména co se týče například neznalosti cizích jazyků). Krom Katalánska a velkých dovolenkových rezortů nepočítejte s tím, že s Vámi někdo bude bavit jinak než španělsky. Španělé jsou dosti velcí nevzdělanci a berou jako naprosto samozřejmé, že když někdo jede do jejich země, tak se předem naučí španělsky.

Kulturní dědictví

Tradiční španělská kultura je zakořeněna v katolictví. Jeho vliv je větší než by se mohlo zdát, a to do moderních dnů dneška. Charakterizují ho různé svátky a katolické slavnosti v čele se „Semana Santa“, což je procesí o Velikonocích. Ve španělské kultuře zanechala svou nesmazatelnou stopu také cikánská kultura, která ovlivnila ponejvíce hudbu.

Flamenco

Cikánské dědictví, které proslavilo Španělsko po světě. Flamenco je vášeň, tanec, postoj, hudba, názor, zpěv a ponejvíce toto vše dohromady. Výsledek staletí vývoje. Domovina dnešního flamenca, jak ho známe, je Andalusie (oblast Granda – Sevilla – Cádiz), ale tato hudba přišla s spolu s cikánskými kmeny až z daleké Indie kolem 14. století. V moderní podobě ho proslavil například španělský kytarista Paco de Lucia a muzikály jako Carmen.
Existuje několik teorií ohledně etymologického původu slova. Jedna verze praví, že se jedná o odvozeninu z arabského slova „felag mangu“, což znamená „sedlák, který utekl“. Jiná soudí, že slovo má španělský základ v překladu flamengo = vlámsky a odkazuje se na to, že někteří cikáni se do Španělska dostávali právě přes Flandry. Tak či onak všichni se shodují na tom, že flamenco není jen pouhá hudba. Jedná se o symbiózu hry na kytaru, zpěvu a indického tradičního tance doplněného španělskými gesty, tleskáním, luskáním prsty, kastanětami, výkřiky „olé“. Jako celek je flamengo vnímáno coby životní póza a názor, touha po nevázaném životním stylu. Smutek a radost zároveň. Dychtivost po novém a nepoznaném a přitom stesk a melancholii po starém.