Nejníže položené a současně i nejteplejší místo západní polokoule nepatří k vyhledávaným turistickým cílům. Přesto sem kdysi proudily zástupy lidí, kteří tu hledali ložiska zlata a stříbra. Dnes po nich zbyla pouze opuštěná města duchů.
V roce 1913 byla v americkém Údolí smrti v lokalitě Furnace Creek naměřena rekordní teplota 56,7 stupně Celsia. Na celém světě je jenom jedno místo, kde se podařilo zaznamenat vyšší teplotu, v libyjské pouštní stanici El Aziza (58 stupňů). Údolí smrti (Death Valley) leží ve Velké pánvi (Great Basin) obklopené hřebeny Skalnatých hor, Sierry Nevady a Kaskádového pohoří. Hory je oddělují od oceánu, a proto tu celkový úhrn srážek obvykle nepřesáhne čtyřicet milimetrů ročně.
V údolí, jehož nejnižší bod leží 86 metrů pod úrovní moře, je ještě o něco tepleji než v okolní poušti. Teplota vzduchu měřená standardně ve výšce 1,6 metru nad povrchem země tu běžně dosahuje hodnot kolem padesáti stupňů Celsia.
V prosinci 1849 zabloudila v těchto místech kolona povozů se zlatokopy, kteří si tudy chtěli zkrátit cestu do Kalifornie. Několik týdnů marně hledali průchod pohořím Panamint Range na západní straně údolí. Nakonec museli nechat povozy na místě, porazit volské potahy a prodrat se přes horské průsmyky pěšky. Proklaté údolí pak nazvali Údolím smrti, přestože si celý dramatický pochod vyžádal nakonec pouze jedinou oběť.
Netrvalo dlouho a údolí spatřilo další návštěvníky. V roce 1881 tu otevřel William Tell Coleman doly, v nichž ve velkém těžil borax, surovinu důležitou při tavení kovů, výrobě skla, glazované keramiky, mýdla, změkčovadel, bělicích prostředků a insekticidů. Vrstvy boraxu zůstaly v Údolí smrti jako relikt po vodních plochách, které ho kdysi z velké části pokrývaly. Vytěžený materiál se dopravoval povozy dvě stě padesát kilometrů k nejbližší železniční stanici.
Přestože je Údolí smrti dnes opuštěné a liduprázdné, najdeme v něm i v širším okolí četná města duchů, opuštěná městečka a osady z doby krátkého hornického rozkvětu. Postupně se tu těžilo stříbro, zlato, olovo a měď. Ze všech slibných ekonomických aktivit se nakonec udržela jen těžba boraxu.
V roce 1927 přestavěla boraxová společnost jeden z dělnických domů na ubytovací hostinec Furnace Creek Inn. Brzy poté se Údolí smrti stalo vyhledávaným cílem zimních pobytů kalifornských boháčů. V roce 1933 byla celá oblast vyhlášena chráněným územím a v roce 1994 tu vznikl Národní park Údolí smrti. S celkovou plochou 1,2 milionu hektarů je to největší národní park USA mimo území Aljašky. Na rozdíl od jiných parků, jako je Yellowstone nebo národní park Great Smokey Mountains, sem ale nepřicházejí každoročně statisíce návštěvníků, aby se obdivovali přírodním scenériím.
Údolí smrti se v poslední době stává stále vyhledávanějším cílem vědců. Jednou z posledních expedic do této oblasti podnikl tým univerzity v Tennessee, který tu zkoumal dávné geologické formace. Některé z nich nápadně připomínají podobné útvary na Marsu. Srovnáním infračervených snímků z obou míst chtějí badatelé zjistit, do jaké míry se na utváření povrchu naší sousední planety podílela voda.