Hugo Chávez a kapka politiky - Venezuela

Od desíti k pěti..

Nad schopností venezuelských politiků dovést jednu z nejbohatších zemí západní polokoule tam, kde je dnes, se zastavuje rozum nejednomu racionálně přemýšlejícímu člověku. Zemědělský i živočišný potenciál země je dostatečný pro pokrytí vlastní spotřeby a ještě zbude na vývoz. Zásoby zemního plynu a ropy jsou největší na západní polokouli. Venezuela by mohla být velmocí i v produkci uhlí a železa.

Doly v El Callao byly kdysi nejbohatším zdrojem zlata na světě a každoročně se ve Venezuele vytěží diamanty v hodnotě milionu karátů. Jak je tedy možné, aby takto bohatá země na tom byla tak špatně?

Pár barelů populismu

V prosinci roku 1998 byl prezidentem zvolen bývalý výsadkář a neúspěšný pučista z roku 1992, plukovník Hugo Chávez. Získal největší volební převahu za posledních 40 let. Armádní plukovník Chávez vyhlásil nedlouho po svém vítězství novou bolívarovskou revoluci, jelikož se vzhlédl ve vzoru osvoboditele z 19. století Simona Bolívara. Oficiálně se projekt jmenuje: Bolívar 2000. Na jednu stranu znamená výstavbu silnic, opravy škol, veřejných budov, rozdávání potravin chudým apod. Na stranu druhou se jedná vesměs o politiku nesystémových opatření, kupování si volebních hlasů chudiny (která tvoří až 70 procent!) a laciné sliby.

Hugo si mimo jiné také usmyslel, že vytvoří (opět po vzoru El Libertadora Simona) protiváhu úhlavnímu nepříteli USA ve formě „Sjednocených států jihoamerických“. Není tedy divu, že je současný prezident i ve vlastní zemi (o zahraničí nemluvě) vnímán značně rozporuplně.

Pád „doleva“

Chávez využívá vysokých cen ropy, jíž je Venezuela 5. největším světovým exportérem, jejímiž zisky financuje programy nazvané misiones. Mizernou vlastní zdravotnickou základnu supluje kubánskými lékaři (výměnou za ropu), lidé v chudinských čtvrtích mají tak bezplatnou lékařskou péči, mohou si nakoupit potraviny za zlomek ceny, mají zdarma přístup ke vzdělání. To vede jeho přívržence k tvrzení, že jako jeden z mála latinskoamerických vůdců problémy skutečně řeší. Ano, Hugo Chávez něco dělá, o tom není sporu, otázkou zůstává, jak efektivně a jak strukturálně. 

Venezuelský zdravotní a vzdělávací sektor zůstává stále ve stejně katastrofálním stavu, role lékařů a učitelů přebírají Kubánci od Fidela. Ekonomická výkonnost Venezuely klesá a není vyloučeno, že se z kdysi vzoru jihoamerické stability a prosperity, kterým Venezuela byla, brzy stane hluboce zadlužený stát. Ale pořád stát, který má dva tisíce kilometrů karibského pobřeží a takovou nabídku atrakcí ve vnitrozemí, o jaké se žádnému z karibských ostrovů ani nesní.